17.díl - Kikaina minulost - Kusabiho zrada
Takže máme tady další povídku ale trochu v jiném podání a to že si ji připravila Kikai Dasuda a to proto aby se k nám přidala a psala s námi povídky. Aspoň pro případné zájemce, jenž by chtěli psát povídky, tu máme příklad jak by měla vypadat jakoby "registrační povídka" jenž vám zajistí psaní dalších povídek a nebo pokračování jen ve čtení povídek. A tak bych chtěl pokud se vám ta to povídka bude líbit aby jste ji oznámkovali od 1 do 10. A taky k ní napsali komentář co se vám na ní líbí a co ne. Prosím aby nikdo nebral v úvahu jak známkují ostatní, známkujte pouze podle toho jak se vám a to jen vám ta povídka líbí. Doufám že je vám vše jasné...takže tady máte dílo Kikai Dasudy:
Klan Dasuda se nachází v zemi , teda spíše nacházel, než ho vyvraždila organizace zvaná Senkai. Chtěli získat tajemství techniky Suisei Me. Bílé oči s červenými odlesky, které dávají majiteli plnou moc nad ohnivými technikami, zvyšují jejich moc o dvacet procent a techniku převtělení duše zvířete. Techniku zapečetění může příjmout pouze člen klan Dasuda a jeho tělo musí splňovat speciální požadavky. Po zapečetění se mezi očima objeví značka červené barvy, která postupně zmizí. Obvykle pak znovu spatří svět po dvou hodinovém bez přestávky používání Suisei Me.
Během masového vyvraždení jsem byla s bratrem daleko od našeho bydliště. Bylo mi asi devět let, když se to stalo, nechápala jsem jeho nevrlé chování. Odváděl mě stále dál a dál. Od narození jsem měla lepší sluch než zrak, uslyšela jsme první výkřiky o pomoc. Snažila jsem se otočit a běžet domů , ale bratrova ruka to znemožnila. Pak přišel první náraz na mé city, maminčin hlas, který vykřikoval mé jméno a pak najednou utichl. Do očí se mi nahrnuly slzy plné strachu. Bratr stál se sklopenou hlavou a snažil se neslyšet. Třásla jsem s ním, kousala jsem ho, křičela jsem. On se pak otočil, položil mi ruce na ramena a sklonil se. Řekl mi, abych se nebála, že se nic neděje. V jeho očích jsem viděla jen nenávist a lež, byla jsem rozhodnutá mu nevěřit a ve chvíli, kdy povolil stisk se moje nohy daly do pohybu. Nechal mě útect, jen tam stál. Na nějakou dobu bratrova osoba zmizela a vrátil se za tři roky. Během těch let jsem se stala Genin a přidali mě do týmu 9. Spolu se Suki Sorou, Retaem a senseiem Takeshim Ryuui. Na oslavě mých dvanáctin se zjevil můj bratr s dárkem. Omluvil se mi za nepřítomnost a podal mi dlouhou krabici. Naivně jsem všechny Kusabiho skutky rázem hodila za hlavu, dar byl zajímavější. V krabici byla černá s fialovým kamenem v rukojeti zasazená katana. Tím pak začala dlouhá cesta, na jejíž konci se nacházela děsivá pravda.
(příběh se bude vyprávět od místa, kde dostává katanu)
,,Kusabi-san, děkuji za katanu.“ uklonila jsem se. Bratr jen kývl hlavou a řekl: ,, Musím ti něco říct, ale o samotě.“ při tom se výhružne podíval na senseie. Otevřela jsem dveře na zahradu a čekala, až se Kusabi připojí. ,,Chtěl bych odejít z vesnice, na cesty, při kterých budeme spolu trénovat.“ ,,Proč?“ zeptala jsem se. Bratr se usmál a podíval se na mou novou katanu, kterou jsem dotěď svírala v ruce. Došlo mi, že mě chce trénovat v něčem novém. Zbraň byla vyrobena u klanu v tomto oboru, v rodině Sora. Suki do tohoto klanu patří a využívá zvláštní zbraň. Dva kameny přivázané na velmi pevném provazu. Ty kameny silně reagují na chakru uživatele, proto má taky Suki podstatu Země. Dokáže se zbrani manipulovat, aniž by ji držela. Já mám ohnivou podstatu, čímž se můžu rychle zlepšovat v užívání Suisei Me. Značka klanu Sora mi naznačila, že tohle nebude jen obyčejný trénink, budu se muset naučit jak vložit chakru do katany. ,,Už se nemůžu dočkat!“ vyhrkla jsem ze sebe a vrátila se zpět na oslavu. Příští den jsem si šla s Ayane a Suki vybrat na cesty nějaké nové oblečení. Ayanina máma pracovala v jednom takovém obchodě a nabídla mi k narozeninám slevu na jakékoliv šatstvo. Holky celé natěšené rozrazily dveře, jako když se chystá nějaké přepadení. Já jsem stála před obchodem a házela nepatrné pohledy na zverimex vedle. Nakonec mě za rukáv chytla Ayane. Suki na mě házela oblečení, které uviděla a Aya mě dokopávala do kabinky. Zkoušela jsem nejméně třista páru různých kalhot, sukní, triček a bot. Nakonec jsem vylezla s bílými třičtvrtečními kalhotami, modrým trikem s bílými pruhy a po kolena dlouhými černými botami. K tomu jsem dostala nějakou výbavu shurikenů, kunaiů a výbušných lístku do taštičky. Pouzdro od katany jsem si připevnila na záda a vypadala jsem jako nová. Rozloučily jsme se a já se vydala k hlavní bráně, kde na mě čekal Kusabi. ,,Konečně! Bál jsem se, že se ti něco stalo!“ přiskočil bratr a podal mi batoh. Chtěli jsme odejít, ale před námi se zjevil v obláčku kouře Takeshi-sensei. ,,Kam si to vykračujete děcka?“ zeptal se s úšklebkem a dal si ruce v bok. Bratr nevypadal nadšeně a vypadal, že mu brzo střelí. ,,Sensei? Co vy tu děláte?“ kmitala jsem očima po Kusabim a Takeshim. ,,Přišel jsem vás doprovázet.“ naskočil mu vážný výraz. V hlavě se mi přehrávaly všechny možné příčiny. Možná mu spadl na hlavu kámen nebo ho při tréninku trefila Suki, ale proč jde s námi? Bratr senseie obešel a mířil ven z vesnice, při tom se ještě otočil: ,,Jdete nebo vám budu muset nafackovat?“ Na nic jsem nečekala a rozběhla se za ním.
…
Cestovali jsme už dva týdny a mezitím jsem se stihla naučit formaci ohně v ruce. ,,Dobře Kikai, teď si představ, že se ta kulička rozlévá po celé kataně.“ trénoval mě Kusabi. Zkoušela jsem to a každým pokusem se ohnivá chakra dostávala dál. K večeru byla katana celá obalená ohnivou chakrou, jenomže mě už žádná nezbyla a vyčerpáním jsem dopadla k zemi. Probudilo mě praskání dřeva v ohni. Byla noc bez hvězd a jemný vánek mi přočesával pramínky vlasů. Zaslechla jsem jak si sensei a bratr povídali: ,,Suisei Me máš jenom v části levého oka, opravdu to nechceš vzdát? Tvé tělo se pomalu hroutí, nezvládne ten tlak při aktivaci.“ ,,Nezajímá mě to, hlavní je, aby se tohle Kikai nedozvěděla.“ ,,Proč?“ najednou začali oba dva šeptat a já nic neslyšela. Ten malý zbytek chakry jsem vložila do svých uší a snažila se zaslechnout jejich hlasy: ,,....navedl Senkai na můj klan.“ Senkai?! Někdo tu organizaci podplatil a navedl? Chci vědět kdo to je! Ve mně vřela nenávist a vztek. Pak mi vyprchala chakra a já usnula trdým spánkem. Další den když jsem se probudila, tak jsem kolem sebe zahlédla bratra Kusabiho ale nikde senseie "Bráško kde je prosímtě sensei?" zeptala se Kikai "Noo...víš...řekl mi že už nepotřebujeme ochranu, že už jsi dost silná a odešel zpět do vesnice." a otočil se směrem od Kikai "Hm..odešel? A ani se nerozloučil? No až dorazím do vesnice tak ho zase spatřím." pomyslela si Kikai a vřele se usmála. Uběhly čtyři roky a mé schopnosti s ohněm se zvýšily. Zrovna probíhal náš trénink v lese. ,,Živel Oheň: Technika ohnivého draka!“ velký drak šlehal plameny po Kusabim, který se vyhýbal. Zastavil se a vykřikl: ,,Živel Voda: Vodní štít!“ přistoupili jsme k taijutsu. Ohnala jsem se po bratrovi pěstí, tu zastavil, pak druhou, tu taky zastavil. Snažila jsem se ho podkopnout, ale on vyskočil a uštědřil mi kopanec do břicha. Letěla jsem vzduchem a zastavil mě až strom, který se zlomil. Z pusy mi vytekl pramínek krve. Tohle si odskáčeš bratříčku, pomslela jsem si a dala ruce do bratrovi neznáme pečetě: ,,Technika vyvolání: Duše zvířat!“ Kusabi ztuhl, tohle asi ještě neslyšel. K němu se řítila průhledná postava tygra a vstoupila do něj. Na nic jsem nečekala, přiběhla jsem k bratrovi a dala mu katanu ke krku. ,,Vyhrála jsem.“ ,,Myslíš?“ ozvalo se za mými zády a tělo předemnou se rozplynulo. Otočila jsem se a uviděla Kusabiho s kunaiem v ruce. Udělala jsem rychlý výpad katanou proti kunaii a odskočila. ,,Démonická iluze: Technika dvojnásobného falešného okolí.“ Moje schopnost naučit se rychle ovládat genjutsu, byla občas k užitku. Pokud ovšem není váš soupeř genjutsu typ. Naštěstí to můj bratr nebyl a já mohla v klidu vyhrát trénink.
,,Teda, chytnout mě do genjutsu. Dobře vyhledáváš slabiny nepřítele.“ zakýval hlavou Kusabi, když se celý slábý zvedal ze země. ,,Zítra dorazíme k branám Konohy, zastavíme se tam na pár týdnů.“ Najednou jsem měla radost, slyšela jsem, že skrytá listová vyrábí ten nejlepší rámen. Tak tenhle typ tréninku mi sedí. Koutky se mi zvedly do velikého úsměvu, až se bratr zasmál. Prý, že vypadám hladově. Příští den jsem zahlédla skrytou listovou. Brána Konohy vypadala z mého pohledu majestátně. Nemohla jsem se dočkat na jídlo. Projít bránou, zastavit se, uklonit se, představit se, uklonit se, odejít, takhle vypadalo naše povídání se strážnými, zábava co? Procházeli jsme se Konohou a při tom směrovali k budově Hokage. Hokage nás přijala s úsměvem a ubytovala v centru. Otevřela jsem dveře mého nového bytu a stejně rychle je zase zavřela. S silným bouchnutí dopadl můj batoh někam do rohu a zůstal tam ležet. Sundala jsem ze sebe pouzdro od katany a jemně ji položila na skříňku. Moje trošku líná osobnost skočila na postel a okamžitě usnula.
Najednou jsem vstala, nechtěla jsem, ale tělo mě neposlouchalo. U archívu skryté listové, jsem pozabíjela několik ANBU neznámou silou. V místnosti s mnoha světly jsem vzala svitek a odešla k bráně. Ty dva strážce jsem uspala a sama pak omdlela.
,,K-usabi?“ zamžourala jsem očima, měla jsem zpět kontrolu nad svým tělem a posadila jsem se. Bratr se překvapeně otočil: ,,Kikai. Sakra, proč ses musela probudit teď? Proč?“
,,Co se děje?“ všimla jsem si svitku a ztuhla, vybavila se mi ta noční můra: ,,Přineseš mi jeden svitek, myslím, že v něm najdu více informací o používání Suisei Me. Uděláš to?“ ,,Ano, ale kde se ten svitek nachází?“ ,,Někde poblíž archívu pod budovou Hokage, najdeš to.“ ,,Nebude to hlídané?“ ,,Ne, neboj, vždyť o nic nejde.“ ,,Já nevím, nezdá se mi to moudré, vloupat se tam.“ ,,Kikai!“ ,,C-co?“ ,,Uděláš co ti řeknu, jinak tě-.“ ,,Jinak mě co?! Zabiješ? Nikdy to neudělám! Nevloupám se tam, na to zapomeň!“ ,,Jak chceš: Genjutsu spoutání!“
Vyděšeně jsem na něj pohlédla. Nejen, že mě využil ke krádeži svitku, ale i použil genjutsu třídy A. ,,Bratře, co si to udělal?“ ptala jsem se, slzy se mi hrnuly do očí.
"Omlouvám se ti Kikai, ale myslel jsem, že to tak bude lepší. Náš klan věděl jak mi dát Suisei Me, ale neudělal to. Celou dobu si všímali tebe, protože si kekei genkai měla. Dívali se na mě s odporem a opovrhovali mnou. Nenáviděl jsem je. Ty si, ale pro mě měla zvláštní vliv a vždy sis se mnou hrála. Byla jsi mé světlo. Moje a tvoje matka a otec mě chtěli vyhnat, pro tvé dobro. Tehdy mě polil vztek a navedl jsem organizaci zvanou Senkai na náš klan. Tebe jsem chtěl ušetřit toho krveprolití, proto jsem tě odvedl co nejdál od domu. Měl sem tě tolik rád, nechtěl sem, aby se ti něco stalo. Senkai navíc chtěla naše kekei genkai, ale pod mým genjutsu byli neschopni ti ublížit. Pak jsi utekla. Tenhle svitek je důležitý pro mou sílu a život. Protože mi částečně pomohl k tomuhle tvůj mistr a nebyl pro mě dále užitečný tak jsem ho odstranil...ano lhal jsem ti, tvůj sesnsei nás neopustil, nýbrž jsem ho zabil.“ domluvil a přivřel oči. Byl zarmoucený. "Ale co všichni ostatní? Proč si zabil je a mého mistra? Nechápeš vůbec co si tím způsobil? Teď už nikdy neuvidím mámu, tátu, babičku a strejdu! Ty-!“ teď sem se přestala kontrolovat, Suisei Me se aktivovalo a kolem mě začalo všechno hořet. ,,Nenáviď mě dokud budeš moct.“ zněla jeho poslední věta, potom zmizel. ,,Kusabi! KUSABI! Nenávidím tě, slyšíš mě?! NENÁVIDÍM!“
Napsala: Kikai Dasuda
Komentáře
Přehled komentářů
Nooo...táto kapitola sa ti fakt podarila...strašne sa mi páči :--)ani na túto kapitolu nemôžem nič zlé povedať...proste žiadna chyba n_n Moje hodnotenie:ak môžem,tak 10 n_n..ak nemôžem,tak 9 XD
Odpověď na připomínku
(Admin- Daisuke Rock, 10. 6. 2010 18:30)Jo já vím, ale Kikai mě pozadala abych tam pripsal jak to dopadlo s tim senseiem a vy vite ze ja jsem zvykli psat ve 3 osobe...proto je to tak napsane :-)
Pro Kikai
(Mich Nara, 10. 6. 2010 17:39)Aano řekla jsi mé jméno správně :) a co se týče tý chakry tak já to nemyslel zle,jen si to tak myslím,ale o tom by se samozřejmě mohlo diskutovat více,takže bych to už neřešil :)
OI!
(Kikai, 9. 6. 2010 18:24)Michi teď nevím jestli to říkám správně .. Myslím si, že ten Mangake. sharingan ubírá i na stamině (životnost), nepamatuju si to přesně, ale tuším, že to řekl :)
Poznámka
(Admin- Imidari Tensai, 9. 6. 2010 18:13)Hel Dai jak si dopisoval toho senseie asi si zapoměl na menší drobnost celá povídka je v 1. osobě a najednou asi 2-3 řádky jsou ve 3. osobě :P
Můj názor
(Michischige Nara, 9. 6. 2010 17:10)Povedená povídka dávám 9,jediné co se mi nelíbilo s tím,že ti došla chakra a ty jsi usla,nechci být "hnidopich" nebo tak něco,ale když Kakashi bojoval s Peinem tak zemřel,protože vypotřeboval všechnu svou chakru na poslední použití mangekyou sharinganu.Jinak se mi to moc líbilo.
Povídka
(Admin- Imidari Tensai, 8. 6. 2010 14:24)No tak já už nemám co říct vše co sem chtěl už bylo řečeno Daiem. Mé hodnocení: 8
K povídce
(Admin- Daisuke Rock, 7. 6. 2010 21:24)Takže povídka byla slušná na to že to byla tady tvoje první tak si mě velice překvapila. Rozhodně jsem takovou povídku takového kalibru nečekal, jsem rád že takový člověk je mezi námi :-) ale možná by to chtělo více rozhovorů ale to doufám že se později k tomu dostaneš. Délka povídky je přiměřená takže akorát :-). A také bych chtěl dodat aby jsi v další povídce psala ve 3.osobě aby tam nebylo že to vyprávíš o sobě, což u téhle byla vyjímka jelikož to byla tvoje povídka kde se vyskytovala tvoje minulost. Věty dávaji smysl. skoro žádné pravopisné chyby aspoň co jsem našel... takže si myslím že pro mě si v téhle povídce ustála a rád bych tě viděl psát i další povídky :-). Mé hodnocení je: 9
Ku kapitole
(Endaria Uchiha, 25. 6. 2010 16:25)