Jdi na obsah Jdi na menu
 


45.díl- Nenávist v rodině

21. 12. 2010

Dnešní povídka bude ze začátku o vesnice a později se rozvine do jiných států.

Na hlavě 2. Hokage stojí Hikimaro Narashi, Kikai Dasuda a Saskia Uchiha. „Kde zas je?“ odfrkl si Hikimaro. „Co já vím? Vždy nám řekne, ať jsme tu v čas a pak sám má spoždění. V tomhle je příšerný.“ Stěžovala si Kikai. Saskia stála o podál a poslouchala jejich rozhovor. Po chvíli debaty se tam v obláčku kouře objevil Daisuke Rock. „Ahoj, prom-“ „My víme. Omlouváte se za pozdní příchod jako vždy.“ Skočila mu do řeči Kikai. „Hm, jaktože nemá ten svůj úsměv? Proč se nesměje na uvítanou jako vždy? Je na něm něco jiného, zvláštního. Nebo to jen celou dobu schovával?“ pomyslela si Saskia a pomalým krokem přišla za týmem. „Jak už víte za pár dní jsou Vánoce. Ale kvůli tomu jsem vás nevolal.“ Oznámil jim Daisuke. „Tak proč tedy?“ zeptal se Hikimaro. „No, známe se už dlouho, ale nikdy jsem se vás neptal, kdo má jaký sen. Tak prosím začneme zleva. Hiki?“ řekl Daisuke. „No můj sen je asi zabít Hoshikage Kisame. Je to expert přes vodní jutsu. A tak bych ho rád porazil, když mám také jen vodní živel a dokázal bych tím, že jsem výmečný ninja a lidé by si mě začali vážit!“ řekl Hikimaro. Daisuke obrátil pohled na Kikai a ta spustila „Že se ptáte sesnei. Myslím, že je to jasné. Chci zničit Senkai za to co mi provedla a co dělá a nakonec a vyvrcholení toho všeho je zabití Kusabi Dasudy. Jóó a pokud by se našel čas, tak bych si přála zabít Uchiho Sasukeho.“ „Máš to zajímavý sen. Senkai sama nikdy neporazíš. Potřebuješ pomoct. Se současným Kusabim a tím na jaké jsi úrovni, neber to zle, ale Kusabi by tě okamžitě zabil.“ Řek popravdě Daisuke. „A myslíte, že ho chci zabít teď? Samozřejmě vím, že je na úrovni S, ale přeci já se zlepším. Pro mnoc udělám cokoli, abych zesílila. Udělám cokoli, abych zabila bratra!“ zvýšila v poslední větě Kikai hlas. „To budeš muset sakra zesílit. No každopádně v tomhle světě je možné asi vše. A teď ty Sas. Jaký je tvůj sen?“ zeptal se Dai. „Můj sen? Ten si nechám pro sebe.“ Řekla drze Saskia. „Pff, musí být tak arogantní? Co si o sobě sakra myslí?“ pomyslela si Kikai. Daisuke si toho nevšímal, jakoby věděl, co Saskia odpoví.  „Hele sensei, řekl byste nám taky svůj sen?“ vykřikl z nenadání Hikimaro. „ Možná to víte a možná ne. Mým snem je tenhle svět přivést do věčného míru. Svět bude bez válek a bez násilí a ti co to budou chtít narušit, budou navždy umlčeni a...“ Daisuke náhle ztichnul. „A co?“ zeptala se Kikai. „A už vám nic říkat nemusím, není to vaše věc.“ Neprozradil jim více Daisuke. „Omluvte mě. Už budu muset jít. Dnes máte volno. Jo abych nezapomněl, po delší dobu nebudeme mít žádnou misi.“ Zavolal na ně za běhu Daisuke. „A už je zase pryč.“ Povzdechla si Kikai.

O pár chvil později u Rockových doma. V celém domě byla tma, jen v jedné místnosti byli, rožnuty svíčky a byli tam tři osoby. Jednou z nich byl Daisuke Rock a zbylé dvě byli jeho rodiče. Všichni seděli v seize (pozn. autora: seiza je způsob sezení- sedí se tak v Japonsku, vlastně sedíte na spodní části noh). „Proč si nemůžeš vzít ze svého bratra příklad? Misi, kterou jste měli ve Vodopádové zemi, se dala vyřešit i jinak! Ale ty si musel povolat celou vesnici! Jsi nezodpovědný! Nechápu, jak z tebe může být jonin!“ napomínal ho otec. „Nic o tom nevíš!“ vykřikl na něj Daisuke. „Ne. Vím o tom dost. Tvůj bratr by to zvládl lépe. On je ten správný shinobi! On je génius tvrdé práce ne ty! Ty si dostal akorát nějaké schopnosti od Orochimara a to je vše! Zatím co si se ty u něj flákal, Lee tvrdě dřel!“ křičel na něj čím dál víc otec. „Tak sorry, že jsem to přežil a že tu vůbec jsem!“ odseknul mu Daisuke. „Jak to s otcem mluvíš?! Víš, že jsme taky ninjové! Navíc jsme tvý rodiče!“ vykřikla na něj matka. „Zmlkni!“ vykřikl na ni Dai. S matkou i otcem to pořádně seklo „Vždy jste to naplánovali, abyste mě seřvali a dostal jsem od vás výprask, tak aby Lee o ničem nevěděl a já měl mu to zakázáno říct! A neřekl, jsem mu to proto, že ho i přes tohle vše co jste mi kdy udělali, mám rád jako svého posledního člena rodiny.“ Řekl jim chladně Daisuke. „Jak to s náma mluvíš? Co si to dovoluješ? Myslím, že by si měl zavzpomínat na staré časy!“ s těmito slovy se otec zvednul z poza zad vytáhl boken a chtěl Daie švihnout přes záda. Daisuke byl rychlejší a boken zastavil vedle hlavy. „Myslím, že máte štěstí, že jsem to nikomu neřekl! Mohli jste být za to potrestáni!“ řekl s výsměchem Daisuke „C-co si to dovoluješ?“ vykřikl otec. Najednou se od vchodu do domu otevřeli dveře a otec od Daie uskočil. Do dveří přišel Rock Lee „Ahoj všichni! Vy tu máte rodinou poradu? Já je zbožňuji! Můžu se k vám přidat?“ prohlásil Lee aniž by věděl co se tam dělo. Daisuke se dal na odchod. „Hej Daisuke, dořešíme to později. Jo a oznam Sakuře a její rodině, že jsou k nám zváni na Štědrý den.“ Rozloučil se otec. Daisuke došel k Leemu a položil mu ruku na rameno. Jsem rád, že jsem tě viděl Lee.“ A potom odešel.

V podobnou dobu v Písečné vesnici. Na Kazekagově budově stojí Gaara a Kankuro. „Hele Gaaro, už jsem dlouho neviděl tvou přítelkyni.“ Řekl Kankuro. „Kimiko? Spíš jste se jen museli míjet. Poté co udělala chuuninské zkoušky jsem ji poslal na misi do Kamenné země s jedním chuuninem a dalšíma dvěma joninama.“ Odpověděl Gaara. „No každopádně se naše, nebo spíš tvoje vesnice zlepšila. Je tu spousta zajímavých a vzácných ninjů. Myslím, že se začínáme pomalu rovnat Konoze.“ Popřemýšlel nahlas Kankuro. „Ano máš pravdu. Máme spousty výborných ninjů, ale nezapomeň, že i ostatní se zlepšují a Konohu nebude tal lehké dohnat. Navíc v případě nouze jsme ochotni jim poskytnout tu největší možnou pomoc a jsem si jistý, že je to oboustranné.“ Prohlásil Gaara. „Víš, co jsem se dozvěděl Gaaro?“ zeptal se Kankuro. „No?“ „Ti ninjové, o které si se tak zajímal, ten Imidari Tensai a Michischige Nara, ti kteří patřili do toho týmu SAS, tak z něj odešli a on byl zrušen. A víš, kam se poděli? Imidari se dostal do dvanácti strážných ninjů a Mich byl uznán členem ANBU. Neni to zajímavé?“ zasmál se Kankuro. „Jo je to velice zajímavé.“ Pomyslel si Gaara. Chvíli bylo ticho, které ale nakonec přerušil Kankuro  „Víš co mě ale zajímá Gaaro?“ zeptal se Kankuro. „Co?“ zeptal se na jeho otázku Gaara. „Jestli vůbec někdy u nás bude sněžit. Chtěl bych vidět naši vesnici pod sněhem.“ Řekl Kankuro. „To si nejsem jistý Kankuro.“ Řekl mu názor Gaara a hleděl vstříc zapadajícímu Slunci.

Někde v Orochimarovým úkrytu. „Kabuto? Přemýšlel si už nad tím, co mi dáš za dárek k Vánocům?“ zeptal se Orochimaru. „No jasně Orochimaru-sama. Mám pro vás ten nejlepší dárek!“ zalhal Kabuto, protože žádný ještě neměl. „To je blbost, ten nejlepší dárek co jsem mohl dostat, mám skoro pokaždé sebou.“ Prohlásil Orochimaru. „To je z toho Sasukeho tolik nadšený?“ pomyslel si Kabuto a pozdvihl si brýle. „Víš ten exemplář. Ten jak jsme ho potkali na mostě, ten s tím dřevem. Zajímalo by mě, jestli ve vesnici jsou i další pokusná zvířata, která přežila.“ Pronesl Orochimaru. „Chcete se tam snad podívat Orochimaru-sama? Mám připravit naši armádu?“ zeptal se Kabuto. „Ne myslím, že to nebude třeba. Sice Vánoce budou slabou chvíli pro všechny, ale i tak musíme ještě posílit. Nemáme tolik ninjů na zničení jakékoli vesnice. Ale kdybych tam šel anonymě mohlo by to mít úspěch, ale co kdyby se to zvrtlo? Ne nikam nepůjdu, i když ještě se rozmyslím.“ Řekl Orochimaru a Kabuto na něj jen zíral „Nikdy jsem neviděl Orochimaru-sama takhle nerozhodného.“ „Kabuto! Ukaž mi to, co jsi měl najít. Našel jsi to mé pokusné zvíře?“ s poslední větou se Orochimarovi rozesmál chladně hlas. Kabuto na nic nečekal, na zemi rozvinul svitek a řekl „Přivolávací technika.“ Na místě svitku teď ležela mrtvola. Orochimaru k ní přistoupil a hlasitě se rozesmál „Tak dlouho jsem tě hledal. A ty jsi mě chtěl mezitím zničit! Nebýt ninjů z Konohy, kdo ví, kam by to až zašlo. Každopádně se mi budeš hodit do mé techniky Přivolání do nečistého světa. Co myslíš Souzu?“ a Orochimarův hlas dosáhl vysokých výšek ve formě smíchu.

Pokud si nevzpomínáte na ninju jménem Souzu, tak můžu poradit si přečíst 4. a 5. díl.

Napsal: Daisuke Rock

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Se zpožděním ale přece :D

(Mich Nara, 11. 1. 2011 20:09)

nevim proč ale něco se mi zkrátka nelíbilo ale jinak dobré 9

Hodnocení

(Kikai, 22. 12. 2010 15:16)

9. Povídka se mi líbila :) Ta tvoje rodina je krutááá :D Sasuke poslušné štěňátko :3 Můj kontrolní kód na vložení 65556 :DD

Hodnocení

(Admin- Imidari Tensai, 22. 12. 2010 13:35)

Mé hodnocení je 8,5 není to 8 ani 9 trochu se mi nelíbilo to s tou rodinou a to nedorozumění se Zourim se vyřešilo :D

hodnocení

(Kana, 22. 12. 2010 12:07)

seš krutej XD ale bylo to dobrý taže 10