Jdi na obsah Jdi na menu
 


6.díl - Líný a Hyperaktivní

27. 3. 2010

V nemocnici v Listové bylo úplné ticho, až najednou byl slyšet běh, který stále sílil a zastavil se před dveřmi. Někdo šáhl na kliku a v tom se pomalu otevřely dveře a v nich stála Sakura a rozhlížela se po pokoji. U okna zahlédla na posteli ležet Daisukeho, který se díval ven na zamračenou oblohu. Přikročila k němu:

„Ahoj broučku. Musí to být pro tebe těžké, že? Proč jsi se jen musel obětovat ty? Proč zrovna ty musíš být ten, co to schytal a takhle dopadl?“ v Sakuřiných očích se objevily slzy. Dai se na ni otočil.

„Hlavně mi tady nebreč. Musel to někdo udělat a tak jsem se obětoval místo Imidariho, myslel, že se tomu nějak vyhnu, ale byl strašně rychlej.“ vysvětloval Daisuke Sakuře.

„Ale, že zrovna ty si to musel schytat. Nikdy bych neřekla, že právě ty si ten typ co se obětuje, obzvlášť v těchhle situacích. Hlupáčku.“ rozbrečela se Sakura. Daisuke se na ni smutně podíval:

„Říkal jsem ti, ať mi tady nebrečíš, ještě budu celej mokrej.“ zasmál se Daisuke.

„Promiň.“ odpověděla Sakura a začala se smát, chytla ho za ruku a lehla si k němu.

 „Chyběla si mi. Nikomu tak hezky nebije srdce, nikdo nemá tak hezký úsměv a o celkové kráse ani nemluvím.“ upřel svůj pohled na Sakuru:

„Ty mi lichotíš. Máš krásné oči Daii.“ začervenala se, potom se k sobě přiblížili a dlouze se políbili. V tom byl slyšet hlasitý běh a kdosi vyrazil dveře a byl to jakýsi mladý kluk s bílými vlasy, postavil se přímo do dveří a vykřikl:

„Jmenuji se Hikimaro Narashi a jsem z klanu Narashi. Mám vodní živel jako ty Daisuke-sensei a přeji si, aby si mě trénoval, abych byl super ninja jako ty! Jsi můj vzor Daisuke-sensei!“ usmál se Hiki a natáhl před sebe otevřenou dlaň. Sakura se na něj otočila s pohledem, že by vraždila a pomalu se k němu začala přibližovat.

„Jsi zajímavý mladík, Hiki-san, možná bych tě mohl trénovat, ale teď jak vidíš, ležím na posteli a jsem rád, že žiju. A ty Sakuro, sedni si, ještě mu něco uděláš.“  usmál se na něj Daisuke a Sakura si šla sednout a chytla Daie za ruku. Hiki přiběhl k posteli.

„To nebude žádný problém. Já vás odtud odvezu a můžete mě začít trénovat Daisuke-sesnsei.“ zasmál se na Daisukeho a chytl okraj postele a už chtěl začít odtáhnout postel, když v tom uslyšel jak Daisuke vykřikl bolestí.

„Sakuro, klid, vždyť mi rozdrtíš ruku!“ Hikimaro se otočil směrem k Sakuře a ta měla zase ten svůj vražedný pohled směřující k němu. Sakura pomalu vstávala a blížila se k Hikimarovi, chytila ho pod krkem:

„Co si myslíš, že děláš? Snad ti něco řekl, je rád, že žije, tak se podle toho chovej!“ vykřikla na něj vztekem Sakura, potom si ho trošku vyhodila a udeřila do něj, takže se hezky proletěl až do vedlejšího domu od tam vykoukli lidi a dívali se směrem k Sakuře, co že se to stalo, na to Sakura nahodí nevinný pohled a zatáhne záclony. Podívala se na Daisukeho:

„Promiň, že jsem tak vyjela.“ usmála se nevinně na Daisukeho. Sakura odstoupila od okna: „Donesla jsme ti Ramen. Už si ho dlouho neměl, co?“ usmála se a došla ke dveřím, kde nechala košík s Ramenem. Vyndala z košíku Ramen a otočila se na Daie, který měl celou pusu od krve a začal další vykašlávat, jakmile to uviděla, Ramen ji spadl na podlahu. „Daiiiiii!!!!“ vykřikla tak hlasitě, že to bylo slyšet po celé vesnici. Daisuke okamžitě putoval na sál, kde byl vystaven důkladnému pozorování.

 

Mezitím se vrátil do Konohy Nikolay s Temari, ten ji začal provádět po vesnici, když v tom se naproti nim objevil pár Imidari s Hinatou.

„Ahoj. Tak jste už dorazili.“ pozdravil je Imidari.

„Jo jsme tady a moc se toho tady nezměnilo.“ říká Temari. Imidari se hluboce zamyslí a nemá zrovna šťastný výraz.

„Co se stalo Imidari?“ zeptá se ho Nik.

„Víš...no...Daisuke...“ podíval se smutně na Nikolaye. Ten se na něj podíval s vyděšeným pohledem:

„Co se stalo? Co s ním je? Doufám, že ne není...“ všem zamrazilo po zádech, Imidari ještě zpřísnil pohled:

„První operace dopadla dobře. Potom tam za ním přišla Sakura a později za ní tam vlétl nějaký genin a Sakura ho vyhodila oknem do protějšího domu...“ všichni se uchechtli a pomysleli si: „Typická Sakura!“ Imidari pokračoval „Potom ale z ničeho nic mu začala týct z pusy krev a tak ho vezli zase na sál. Tam ho prozkoumali ještě víc a zjistili, že v něm zbylo ještě trochu jedu, který ničí orgány. Nechápu, jak jim tam mohl zůstat ještě nějaký jed po první operaci. Ten Souzu musel vypouštět nějaký jed pomocí chakry, když mlátil do Daie. Každopádně už je mimo nebezpečí a to tentokrát určitě. Ale bude aspoň ještě týden ležet v posteli.“ dořekl Imidari. Nikolay se podíval na oblohu:

„Důležité je, že je mimo nebezpečí.“ řekl Nikolay, do toho Hinata:

„Temari, mají tady poblíž bezva obchod, pojď se mrknout.“ chytla Temari za ruku a pádily pryč. Imidari se uculil na Nikolaye:

„Tak jsme zbyli my dva. Asi nakonec zbudeš i ty, jelikož já musím ještě něco zařídit. Tak se měj.“ a zmizel v obláčku kouře. Nik se kouknul na oblohu.

„Hm...fakt jsem tu zbyl sám.“ zasteskl si Nik a šel se projít vesnicí. Když v tom uslyšel známý zvuk.

„Naruto, jsi to ty? Už jsem tě dlouho neviděl.“ otočil se a pohlédl na Naruta. Tomu se rozzářily oči:

„Niku, to je doba, co? Jak se vede? Slyšel jsem, že jedeš po Temari?“ zachechtl se Naruto. „Jak ty to víš?“ udivil se Nikolay.

„Mám své zdroje...taky jsem slyšel, že furt není rozhodnuta, zda s tebou má být a to kvůli tomu, že jste z jiné vesnice. Musíš ji dokázat svou lásku k ní.“ prozradil Naruto. Ten se na Naruta podíval:

„Já nic nevzdávám. Zvlášť ne boj o Temari, ona je strašně hezká a má roztomilý úsměv a spoustu dalších věcí.“ vypověděl Narutovi.

„No tak ji to musíš dokázat. Mimochodem, slyšel jsi o tom novém chuuninovi? Je to bratr Shikamara, jmenuje se Michischige Nara, pojď, seznámím tě s ním.“ a šli oba se podívat kde právě je.

 

Když z dálky uviděli Miche, zavolal Naruto na něj:

„Čau Michi.“ ten se na ně ohlédl a vzápětí po něm na střeše zbyl jen zvětřený prach.

„Kam zmizel?“ podivil se Nikolay.

„Počkej a uvidíš.“ odpověděl mu Naruto. Jen co to do řekl se objevil Mich zády k Nikovy „Potřebovali jste něco?“zeptal se chladně Mich. Nik se otočil a o krok ustoupil.

„T-to... jak to, že si tak rychlý na chuunina?“ zeptal se s údivem Nikolay.

„Už jako malý jsem převyšoval rychlostí ostatní. Bohužel v ostatních věcech jsem nepřevyšoval, ostatní až tak o moc, ale patřil jsem k těm lepším. Také proto mi říkají Líný rychlík.“ pochlubil se Mich. Nik se na něj usmál:

„Jsi podobný vzhledově svému bratrovi. Snad budeš takový nebo aspoň podobný jako tvůj bratr. Mimochodem, jsem Nikolay Uchiha. Určitě si o mě slyšel.“ začal machrovat Nik před Michem. Mich se k němu otočil:

„Něco jsem zaslechl.“ kývl Mich.

„Jo a mimochodem, co je tvůj sen. Jen tak ze zvědavosti se ptám.“ usmál se Nik. Mich se podíval na zem, klekl si, vzal kousek hlíny do ruky, stoupl, natáhl ruku:

„Nemám žádný sen. Jen chci, aby byla Konoha v bezpečí o to se budu snažit.“ a začal pouštět po troškách hlínu z ruky, která byla odnášena větrem. Nikolay se usmál:

„Líbíš se mi. Jsi zajímavý kluk. Snad budeš takový i ninja.“ řekl Nikolay. Naruto se na oba podíval:

„Hm...podívejte, jaký je krásný západ slunce.“ svůj pohled upřel potom, co to dořekl, na Nikolaye a kývnul hlavou jako by měl jít. Ten se nejdřív na něj nechápavě podíval:

„Cože? Aa, už chápu díky. Mějte se oba. Doufám, že se zase potkáme a ty mi ukážeš že si skvělý ninja.“ a utekl pryč někam na okraj vesnice..

 „Kam zdrhá?“ podivil se Mich. Naruto se podíval na cestu, kudy utíkal Nik:

 „Zajistit si šťastnou budoucnost.“ odpověděl Naruto. Mich se nechápavě podíval:

„Cože, jakou budoucnost?“ Naruto se podíval na nádherný západ slunce:

„Je vidět, že jsi ještě dítě.“ pousmál se Naruto. Mich se na něj obořil:

„Ty máš co říkat!“ a oba se tomu začali smát.

 

V záři zapadajícího slunce stála Temari, za ní na stromě se objevil Nikolay a povzdychl si: „Jdu na to.“ a vrhl se ze zadu na Temari velkým objetím. Temari se zasmála a povzdychla: „Ahoj Niku, musím s tebou mluvit...“ řekla smutně Temari. Nik ji přerušil:

„Počkej, taky bych ti chtěl něco říct...“ řekl „...vidíš ten západ slunce, jak je nádherný? Znám jen jednu osobu, která je hezčí.“ A zamilovaně se na ni podíval.“

 Temari se na něj otočila:

„Víš, že jsme od sebe kolem 3dnů a málo se budeme vídat. Víš, jaká muka to budou?“ vysvětlila Temari a hodila smutný obličej.

„O to se budeme více na sebe těšit a víc si všeho užijeme. A nesmutni, když se směješ, tak to ti sluší daleko víc, máš roztomilý úsměv a oči tvé jsou nádherné, ale ne, ty jsi celá nádherná.“ a upřel na ni svůj pohled. Temari se od něj odtrhla:

„Ale...“ nestihla to doříct, když ji Nik přerušil:

„Nehledej marné výmluvy, vím, co cítíš a nebraň se tomu. Kvůli mně si šla sem do vesnice. Strašně se mi líbíš a mám tě rád a věřím, že ty to cítíš stejně. Po tomhle to aspoň budu vědět určitě....“ prozradil city, které k ní cítí. Potom ji k sobě přitáhl a jemně ji políbil, ta se nebránila a bylo poznat že se jí to libí. Po chvíli se od sebe odsunuly a Temari se usmála: „Měl si pravdu, omlouvám se ti. Jsi hezký kluk a chci s tebou chodit.“  Řekla.

„Já to cítím stejné.“ přikývl Nik. Sedli si k sobě, tisknuli se láskou a pozorovali západ slunce.

Imidari  přišel za Hinatou, jenž seděla v okně a sledovala západ slunce, tak k ní přisedl a začali se dlouze líbat. A tak to podobně bylo i v nemocnici v listové, kde byli na pokoji Sakura a Daisuke.

Takhle probíhala zdejší noc v tomhle světě, teda aspoň tam, kde byl tento krásný západ slunce.

Napsal: Daisuke Rock

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hodnocení

(Daisuke Rock, 27. 3. 2010 5:27)

Na to že jsem to dopsal v 5:15 ráno tak jsi myslím že ta povídka je celkem slušná :D